9. místo
Tomáš
Husák
29 let · automechanik
„Místní řemeslníci by měli mít v obci svůj hlas.“
Dětství jsem prožil v Praze, ale do Dolních Jirčan jsem se přistěhoval už před deseti lety. Mám dva kluky. Mladší chodí do školky, starší do školy a jsem moc rád, že jejich dětství vypadá jinak než to moje. V Praze jsme po škole každý zamířili jiným směrem, zatímco tady kluci vyjdou ze školky nebo ze školy a jdou si ještě spolu s kamarády hrát ven. Evidentně jim to prospívá.
Vystudoval jsem sice střední ekonomku, ale k autům jsem měl blízko odjakživa. Můj táta má v Jirčanech autoservis už třicet let a já jako malý s ním trávil v dílně spoustu času. Vůni oleje, benzínu a nafty mám dodnes rád. Nakonec jsem se rozhodl jít v jeho šlépějích a začal jsem u něj pracovat.
Stejně jako táta hraju hokej, je to náš společný koníček, u kterého člověk vypne hlavu a je zase jen mezi klukama na ledě.
V obci žije dost řemeslníků jako já, ale hlas v zastupitelstvu zatím neměli. Chtěl bych je zastupovat a pomáhat jim v praxi tak, aby se řemeslník při jednání s úřadem o povolení nebo provozu dílny necítil sám, a aby obec při svých zakázkách víc pamatovala na firmy přímo z Psár a Dolních Jirčan.
Kdo se mnou stráví chvíli v dílně, pozná, že o autech se u nás mluví skoro stejně často jako o hokeji.
Přepis rozhovoru
Štěpánka
Tome, vaše rodina provozuje autoservis už třicet let. Věděl jsi odmala, že jednou půjdeš ve stopách svého táty?
Tomáš
Úplně ne. Samozřejmě jsem tady trávil velkou část dětství, takže mě to k autům přirozeně táhlo. Původně jsem ale vystudoval ekonomickou střední školu. A až potom jsem se definitivně rozhodl, že auta jsou mi přece jen bližší.
Zobrazit celý přepis Skrýt přepis
Štěpánka
Takže ekonomka se v rodinné firmě také neztratí?
Tomáš
Určitě ne. Člověk stejně musí kromě samotné práce řešit faktury, finance a spoustu dalších věcí.
Štěpánka
Ty jsi jako malý kluk vyrůstal v Praze. Tvoji kluci naopak vyrůstají tady v Jirčanech. Jaký v tom vidíš rozdíl?
Tomáš
Nejvíc se mi líbí, že jsou tady děti spolu prakticky celý den. Ráno se potkají ve škole a odpoledne se zase vidí na hřišti.
V Praze děti přijdou do školy a potom se často rozutečou každé na jiný kroužek. Znovu se potkají až druhý den. Tady je ten vzájemný kontakt mnohem přirozenější.
Štěpánka
Myslíš, že Tomík nebo Páťa jednou převezmou rodinnou tradici?
Tomáš
To ještě opravdu nevím. Tráví tady s námi hodně času, líbí se jim tu a vztah k autům určitě mají. Ale co budou jednou chtít dělat, to bude samozřejmě na nich.
Štěpánka
Jako automechanik máš asi docela dobrý přehled o stavu místních silnic. Jak ho hodnotíš?
Tomáš
Myslím, že se situace postupně zlepšuje a že směřujeme dobrým směrem.
Víc bych se ale zaměřil na bezpečnost přechodů. Například u přechodu u kostela mi jednou málem srazili syna. A právě bezpečné přechody považuji za jednu z důležitých věcí, které bychom měli řešit.
Štěpánka
Co tě přivedlo ke kandidatuře do zastupitelstva?
Tomáš
V obci je spousta šikovných řemeslníků a živnostníků. Řekl jsem si, že by bylo dobré, abychom měli také svoje zastoupení, věděli, co se v obci připravuje, a měli možnost se k tomu vyjádřit.
Štěpánka
Co podle tebe místní řemeslníci potřebují?
Tomáš
Obec by podle mě mohla vytvořit například katalog místních řemeslníků a živnostníků. Máme jich tady opravdu hodně a spousta z nich odvádí skvělou práci.
Pomohlo by jim to se zviditelnit a zároveň by to mohlo podpořit místní ekonomiku. Když můžeme využít služby někoho ze sousedství, proč toho nevyužít?
Štěpánka
Kdybys mohl do zítřka jednu věc v obci změnit, co by to bylo?
Tomáš
Vytvořil bych větší prostor pro menší děti. Myslím, že právě pro ně tady pořád není dost míst, kde by si mohly bezpečně hrát.
